Ekonomie, škola a hudba

Známý investor Warren Buffett nedávno řekl 1 : „Kdybyste mi nabídli všechny bitcoiny světa za 25 dolarů, nevzal bych si je “ A dobře by udělal. Bitcoin by totiž v takové případě neměl žádnou hodnotu. Aby bitcoin sloužil, musí být dobře rozpuštěný mezi co nejvíc lidí. Také proto vás chci zkusit přesvědčit, abyste tu hru na bitcoin hráli se mnou. K čemu by vám ale vlastně bitcoin byl? Možná ani nemáte žádné problémy, které se bitcoin snaží řešit. Před inflací vás nechrání Bitcoinu je pevně dané množství - jednou to bude téměř 21 milionů a nikdy víc. Za poslední rok by vás bitcoin ale moc neochránil. Ať jste nakoupili téměř kdykoliv v posledním roce, tak jste na tom nyní hůř. Cena bitcoinu za poslední rok v českých korunách Transakce bez omezení nepotřebujete S bitcoinem nemusíte žádat o povolení k odeslání prostředků. To ale většinou ani u vaší banky. Když chtějí potvrzení o příjmech nebo vám na chvíli zmrazí prostředky tak to dělají, aby vás ochránili. Rychlé a levné převody po celém sv...

Letos jsem si udělal radost a vyrazil na Bitcoinovou konferenci do Miami. Očekávám, že brzy vyjde na Alze nebo jinde profesionální shrnutí. Rád bych ale přidal svůj prostý pohled. Třebas se mi podaří to někomu z vás lidsky přiblížit. Hlavní konference byla ve čtvrtek a v pátek. V sobotu potom pokračovala celodenní party (Sound fest). Před začátkem byl ještě jeden den pro firmy (Industry day). Cena se průběžně měnila, ale i základní lístek stál cca 1,5 milionu sats. Lístek na industry stál cca 2x tolik a pak byl ještě milionářský lístek, tzv Whale pass - řádově za 35 milionů sats. Pořídil jsem si ten nejlevnější a na Industry day jsem se přihlásil jako dobrovolník. To se ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože jsem se díky tomu mohl rozkoukat už o den dřív.. Měl jsem tak možnost nahlédnout jak je akce organizovaná. Ve výrazně zeleném tričku s nápisem dobrovolník vás neustále oslovují lidí se všemožnými dotazy. To je další impuls k rychlému zorientování se, ale i k získání náhledu do myš...

Když jsem před mnoha lety chodil na VŠE, tak jsem často slýchal, že je to škola nepraktická. Samá teorie a reálně z toho nic člověk nepoužije. Taky jsem občas zaslechl, že kdyby někdo dobře chápal ekonomii, tak by ji dokázal sepsat na jednu A4. Jen se to pořád nikomu nepovedlo. Opravdu jsme se neučili v podstatě nic, s čím bychom mohli rovnou nastoupit na nějakou konkrétní pozici. Krátkodobě jsme tím měli nejspíš nevýhodu. S každým dalším rokem ale pozoruji, jak jsou ekonomické koncepty silné, co všechno ovlivňují a jak vám mohou zlepšovat život, když je pochopíte.  Čím je svět víc proměnlivý, tím silnější výhodu znalost ekonomie přináší. Zkusil jsem si alespoň sepsat koncepty, který mě hodně ovlivnily.  Hodnota je subjektivní (Nákladová teorie je fundamentálně chybný koncept) - Je jedno kolik vám nějaká práce zabrala času. Důležitý je, jakou hodnotu někomu přináší.  Náklady obětované příležitosti - naučí vás říkat ne Koncept komparativní výhody - proč může být úplně každ...

Mé finanční dětství Pocházím z pěti dětí a naši nás finančně vzdělávali.  Například jsme dostávali kapesné, ale museli jsme každý měsíc ke kontrole předložit účetnictví. Samozřejmě nás to nebavilo, tak jsme to vždycky šmelili na poslední chvíli. Většina z nás si ale vede osobní účetnictví do dneška. Zároveň s námi naši hráli různé hry. Jednou jsem se zmínil, že nechápu proč mám doma pracovat, když za to nedostávám body. Tou dobou jsem myslel body jako charakteristiku ze Sims. Když vaše postavička posilovala, sílilo jí tělo -> body.  Naši si to špatně vyložili a tak udělali ceník domácích prací. Najednou někteří z nás práci začali aktivně vyhledávat a vážili kurzy jednotlivých činností. Na konci měsíce jsme měli kapesné navýšené podle získaných bodů. Taky nás vedli ke spoření. Před pár lety jsem šel vybrat vkladní knížku a byla to veliká nostalgie. Záznamy jako „Sběr brambor 20 Kč“. Před třiceti lety mělo 20 Kč jinou hodnotu než teď. Zpětně mi připadá smutný, jak se se státn...

 Socialismus a obecně centrální plánování je stále v kurzu. Je pro mě fascinující, že princip, který byl před více než sto lety vyvrácený a následně empiricky nesčetněkrát bolestivě testovaný představuje nadále hlavní a často jediný názorový proud prakticky ve všech společenských otázkách. V centrálně plánovaném hospodářství se nedá rozhodnout dobře. Nepomůžou tomu technologie a rozhodně to nespasí lepší politik. Ať bude rozhodovat kdokoliv, tak rozhodne vždycky špatně. Extrémně špatně. Na co šáhne, to přestane fungovat. Tak jako v 80. letech nedokázali mocipáni plánovat množství toaletního papíru, tak nedokážou dnešní páni plánovat distribuci roušek, respirátorů ani ničeho jiného. Nejsou špatní manažeři. Bez cen to prostě efektivně plánovat nejde. Nikdy to nešlo a nikdy to nepůjde. Mohlo by to být sympaticky naivní snažení, kdyby to však neruinovalo životy lidí. Tohle je takové intro, které mám tendenci psát k jakémukoliv článku. Rád bych to jednou napsal srozumitelně. Ale zdá se ...

Spoření je základ Každý měsíc: 1/10 Příjmu spořit do bitcoinu Najít člověka přes V exl Neřešit aktuální cenu Prostředky můžete přijímat na mobilní peněženku, dokud nenašetřím 1/10 bitcoinu nebo 50k Kč. Jakmile mám našetřeno: Koupit si   Trezo r Připravit si zálohu Následně převedu zůstatek do Trezoru Bitcoin neprodávám za koruny nebo jinou měnu.  Není to investice, ale pojistka. Platby jsou pro nadšence Převádění bitcoinu není zadarmo, a proto je dobré nedělat mnoho transakcí. Pokud chci bitcoin používat k běžnému placení, využívám tzv. Lightning Network. Malé částky se vyjadřují pomocí satoshis, což je nejmenší jednotka bitcoinu.  Stáhnu si   Breez Nahraji si nějaké satoshis Poskytnu někomu službu a nechám si zaplatit bitcoinem Nebo nabídku koruny někomu, kdo mi za to pošle přímo satoshis Nebo si pošlu dříve koupené prostředky z Trezoru Nebo nejvíc šíleně si satoshis vydělám například: Jednoduchými úkoly na   StakWor k Hraním hry   Bitcoin bounc e Chozením...

aneb Zákon o užívání eskalátorů v prostorách veřejných i soukromých, který nikdy nebylo potřeba psát. Nastupujeme na pravou stranu eskalátoru. Pokud nespěcháme, tak se postupně na pravé straně řadíme. Směrem nahoru odkládáme tašky a děti před sebe, nikdy vedle sebe. Při cestování směrem dolu si stoupneme analogicky pod děti nebo pod své tašky. Tím je zároveň chráníme před pádem Nesedáme si na jezdící pásy a skluzavkovou čás využíváme pouze pokud máme divné preference. V protisměru chodíme pouze pokud dokážeme svojí rychlostí překonat závratnou rychlost eskalátorů. Zároveň myslíme na riziko vyčerpání staminy během takové cesty. Čím více spěcháme, tím více se řadíme vlevo a více lidí předbíháme. Tím také určujeme jakou rychlostí jsme následně ochotni po levé straně jít. Jdeme-li po levé straně, tak se nesmíme zastavit, pokud jde někdo za námi. Pokud se nám už nechce jít, musíme pokračovat dokud neobjevíme volné místo na pravé straně. Jakmile se nám naopak znovu jít zachce, nej...

Domnívám se, že každý zákon mění svět. Některý blbě, jiný hůř. Tak mi alespoň káže moje aktuální ekonomická víra. Pokud chceme, aby zákon změnil svět co nejvíce lidí, měl by být plošný a v co největším rozsahu. Ideálně tedy s platností na celý svět. Takový zákon by měl podporovat nějakou formu rovnosti, aby ho lidé přijali a odpůrce bylo možné snadno označit jako nemorální. Napadá mě jako příklad garance jedné láhve vody denně každému člověku na světě. Kdo by mohl být tak sobecký, aby neobětoval třebas 5Kč denně a všichni lidé na světě by měli co pít? Pevně doufám, že alespoň někteří čtenáři cítí, jaký nesmysl to je. Psaním tohoto textu reaguji na výzvu ze stránek mises.cz, což je libertariánská skupina lidí, ke kterým se rovněž názorově hlásím. Libertarián je člověk, který považuje svobodu za jednu z nejvyšších hodnot. Neznám moc libertariánů, kteří uznávají nějaký zákon tak, jak jsou zákony běžně chápány. A teď si jdeme hrát s fantazií na sociální inženýry, kterými jinak opovrh...

Při diskuzi obvykle používám především logiku. Mám tendenci svého oponenta porazit argumenty. Dokázat, že co říká on, jsou nesmysly a tudíž by měl okamžitě uznat moji pravdu, jinak je to pitomec.  Přitom pokud si mám koupit nějaký produkt, tak mě nemusí nutně zajímat jeho parametry. Prodejce mě může umlátit argumenty, že jeho jablko má tolik a tolik vitamínů, že je dobré na trávení a milion dalších výhod. I když prodejci nedovedu vysvětlit proč, jednoduše ho nemusím chtít. Především mu to vysvětlovat vůbec nemusím. Možná, že má pravdu, ale podstatné je pouze, jestli o jeho produkt stojím nebo ne. Zrovna tak nemusím mít rád ženu, která je teoreticky úplně ideální. Ve volbě je podle mě logika v tomto smyslu často druhořadá. Nejprve si něco myslím, a poté si vybírám argumenty, které podporují můj názor. Zní to celkem omezeně. Ale možná není úplně na škodu si to přiznat.  Kdybych měl tedy například nějaký vnitřní pocit, že je diktatura správná, asi bych se nenechal přes...

Co je cílem? Svoboda ve smyslu absence násilí. Proč? Protože mi připadá špatné a nežádoucí. Nemůžeme obecně přijmout ani “přiměřené” násilí, i kdyby skutečně mohlo bránit vzniku dalšího násilí. Pro usnadnění interakcí s ostatními si mezi sebou můžeme vytvářet pravidla chování. Tyto pravidla však nemáme právo přenášet na třetí osoby. Právo znamená, že nám nikdo nesmí bránit ve vykonávání takové činnosti, na kterou máme právo. Vůbec to však neznamená, že by měl někdo povinnost nám takovou činnost umožnit vykonávat. Všechny takové práva jsou vlastnická a ty jsou odvozeny od vlastnictví sebe sama, které nejspíš také nevzniká automaticky. Nemá žádný smysl vyčleňovat například právo na internet, neboť by to znamenalo buď zbytečné tvrzení, že kdo vlastní internet, tak ho může používat. Nebo násilnické tvrzení, že každý může používat internet, který pokud nemá, tak mu musí být poskytnut tím, kdo ho má. Analogicky u jiných nárokových "práv". Jak bude ale tako...

Zrušení státu považuji za obdobně nežádoucí jako jeho vznik. Přestože se jedná o naprosto zločineckou organizaci, tak bychom myslím neměli přijímat myšlenku, že zloděje můžeme okrádat. Osobně nejsem schopný dokázat, že veškerý majetek státu je nakradený. Možná, že někteří lidé podporují jeho existenci dobrovolně. “Zrušit stát je utopie...” Stejně jako mít uklizený celý svět. To však neznamená, že budeme dělat nepořádek. Každý uklizený kousek je zlepšení, za kterým má smysl jít. V případě státu má obdobně smysl usilovat o každé snížení násilí. A vždy bychom měli považovat za morálně správné okamžité ukončení veškerého násilí. Stisknout to pomyslné červené tlačítko, pokud bychom měli možnost. Cílem slušného člověka by tedy dle mého soudu nemělo být zrušit stát, ale nedovolit mu páchat další zlo. To, že se následně velmi pravděpodobně rozpadne, je pouze jeho střet s realitou, které by měl čelit. Můžeme se v tom mýlit. Až bude fungovat stát bez násilí, budu mu tleskat. ...

Vláda v rámci paternalistické ochranářské politiky zasahuje do dobrovolných transakcí, ostatně jako v rámci kterékoliv jiné politiky. Osobně považuji ekonomický argument efektivity za sekundární. Jako důležitější vnímám, jestli mám právo se nějak chovat, než jestli je to efektivní - podle nějakých arbitrárních kritérií.  Dle mého soudu existují dvě základní otázky k jakémukoliv potenciálnímu zásahu.  1) Má daný subjekt právo na takový zásah? Například pokud vlastním silnici, jistě mohu určovat pravidla provozu. Pustit na svůj pozemek pouze ty řidiče, kteří se řádně poutají, mají airbag, atd. Mohu také vymýšlet sebehloupější pravidla. Například, že se na mé silnici může jezdit pouze pozpátku. V případě silnice si vlastnictvím jistý nejsem, težko ho však můžeme vládě přiznat v případě obyčejného nákupu - dobrovolné transakce dvou lidí. V tu chvíli však může být zásah legitimizován druhým způsobem:  2) Je nutné právo porušit? Například, když vidím, že...

Nevěřím, že skutečně potřebujeme politiky, ani politiku. Věřím, že nejvyšším stupněm společnosti je anarchie, ve které není nikdo nadřazený druhému .  V takové fázi se nachází mnoho fungujících skupin lidí. Například celá republika je však již uskupení,[1] kde rovnost bohužel neplatí. Dvě strany provádí spokojeně transakci a následně jsou napadány stranou třetí, jinak nezúčastněnou. Vznikají zákony, které přikazují, co se může, nesmí nebo musí. K vytváření těchto pravidel máme politiky, kteří by měli zastupovat tzv. obyčejné lidi. Hlasovat za nás. Nemyslím, že by pravda nějak souvisela s počtem lidí, kteří s ní souhlasí. Přesto s v mnoha komunitách hlasování ukazuje jako vhodný pomocník pro rozhodnutí. Chtěl bych se tedy alespoň zamyslet jak zmenšit "fraškovistost" současných voleb. Dnes si však nevolíme své zástupce. Hlasujeme, kteří lidi budou zastupovat všechny ostatní lidi. Náš kandidát se vůbec ke slovu nemusí dostat a tudíž ani náš zprostředkovaný hla...

Dovedu si představit instituci podobnou státu, která by fungovala na dobrovolné bázi. Potom by to ale nejspíš již nebyl stát. Co je potom ale na státu pozitivního ? Zastánci minimálního státu jsou v tomto kontextu zastánci minimálního zločinu. Nevím, jaká míra násilí jim připadá optimální. Myslím však, že obvykle považují za správné, použít násilí k zabránění dalšího násilí. “Když nebude stát, budou tu jistě jiní zločinci - horší než stát.” Copak ale tahle věta může existenci státu nějak ospravedlnit ? Osobně marně hledám, čím by mohlo být násilí obecně ospravedlnitelné. Co přesvědčuje lidi, že stát je více užitečný, než škodlivý ? Která služba ho ospravedlňuje k loupení ? Když to zjistím, necháte mě snad pod takovou záminkou loupit ? Čím je stát lepší než mafie ? Kde se bere představa, že nemůže fungovat zdravotnictví, ale může fungovat zdravotnictví a na něm parazitující byrokracie ?  Silnice ? Čím je daň lepší než jiná krádež ? Proč se tato slova odlišují ? Proč nazývám...

Často diskutuji dle mého soudu s velmi chytrými lidmi a neshodnu se s nimi na relativně základních, přestože zásadních, otázkách. Věřím, že významná čsát těchto neshod vychází ze vzájemného neporozumění, kdy mluvíme každý trochu o něčem jiném nebo každý vycházíme z jiných předpokladů. Proto jsem se rozhodl vytvořit myšlenkovou mapu, v naději že mi pomůže ujasnit si logiku svých tvrzení, případně snáz hledat hlouposti, chyby nebo nedorozumění s ostatními.  Orientace je snadná: začínáte v levém horním rohu otázkou, jestli vlastníte “své” tělo? Pokud myslíte, že ano, následujete zelenou šipku. Pokud myslíte, že ne, následujete červenou šipku. Mapka obsahuje také nejasné odpovědi nebo logická vyústění, která jsou znázorněna prázdnými šipkami. Mapu berte prosím s nadsázkou. Jejím cílem není nikoho urážet, ale spíš pobavit nebo ideálně přivést k zamyšlení.

Mám pocit, že před lety se častěji mluvilo o tzv. podřadné práci. Osobně jsem si pod ní představoval v podstatě jakékoliv manuální činnosti. Jako ještě podřadnější jsem vnímal ty, které byly spojeny s nějakou nečistotou. Tyto práce však bývají velmi užitečné a tak jsem si říkal, že žádná práce by neměla být vnímána jako podřadná. A skutečně mám pocit, že se o podřadné práci přestalo hovořit. Zaroveň, ať už pouze jako korelace nebo kauzalita jakýmkoliv směrem, začaly vznikat dle mého soudu skutečně podřadné, zbytečné a často dokonce škodlivé “pracovní pozice”. Za takové považuji tedy ty, za které není ochotný žádný slušný člověk[1] zaplatit. Jedná se o významnou část státních zaměstnanců[2], o všechny státní i vylepšené euro úředníky. Dále sem samozřejmě řadím činnosti reagující na dotační politiky a v neposlední řadě také podporu v nezaměstnanosti.[3] Jsou to všechno pozice, za které bych se styděl brát mzdu. Neodsuzuji lidi, kteří takovou, podle mého názoru podřadnou, práci vykonávají...

S Davidem jsem se nedávno bavil o žácích, kteří po letech příjdou do školy a tváří se jako přátelé, přestože nás v každé hodině vyrušovali a obtěžovali. Já mám v tomhle špatnou paměť a na nikoho se neumím dlouho zlobit. Mám tedy radost, když se za mnou příjdou podívat třeba i bývalí neřádi. Mám radost, že jim stálo za to přijít, že nemají jenom negativní vzpomínky. Ve škole pozoruji zjednodušeně tři skupinky dětí. Průměrní, kterých si nikdo nevšimne, “nadprůměrní” a “podprůměrní”. Nejtěžší je být určitě průměrný. To je to obvykle hlavním cílem nejen školy, ale také jednotlivých žáků. Vybočování představuje více rizik než výhod. Každé vychýlení od průměru je trestáno - jedno záměrně druhé nechtěně.[1] Když je žák nepozorný, snažíme se ho motivovat případně donutit, aby byl pozornější. Když má naopak někdo úžasné výsledky, tak ho dáváme za vzor, čímž může být toto dítě poškozováno ve svém společenském postavení třídy. Setkal jsem se již s mnoha dětmi, které přiznaly, že nechtějí vybočo...

Myslím, že žádné násilí není možné respektovat jako obecné pravidlo. Mohu si však určovat vlastní pravidla v rámci svého majetku. Mohu například komukoliv zakázat znečišťovat můj pozemek. Za případné znečištění ho však dle mého soudu nemohu trestat, pokud on takový trest sám nepříjme jako adekvátní, neboť bych tím zase omezoval jeho svobodu - toť dle mého soudu obecný etický princip. Skutečnost, že reálně nedovedu vlastní etický princip důsledně respektovat ho nijak nevylučuje. Je to pouze jakási cesta, po které se snažím jít - co považuji za správné. Není tedy úplná tagédie, když uděláme chybu, ale měli bychom se na tu naši cestu snažit co nejrychleji vrátit. Známý příklad popisuje hypotetické dilema, jestli bychom ukradli lék, abychom zachránili jinak nevylečitelnou manželku. Krást se nemá, nemůžeme tedy dávat do legislativy výjimku “můžete krást, pokud vám jde o život nebo o život osobě blízké”. Krást se stále nemá. Přesto můžeme takové jednání pochopit. Jednoduše není-li nut...