Návod pro vesničana v Praze

aneb Zákon o užívání eskalátorů v prostorách veřejných i soukromých, který nikdy nebylo potřeba psát.

1. Nastupujeme na pravou stranu eskalátoru.
2. Pokud nespěcháme, tak se postupně na pravé straně řadíme.
3. Směrem nahoru odkládáme tašky a děti před sebe, nikdy vedle sebe. Při cestování směrem dolu si stoupneme analogicky pod děti nebo pod své tašky. Tím je zároveň chráníme před pádem
4. Nesedáme si na jezdící pásy a skluzavkovou čás využíváme pouze pokud máme divné preference.
5. V protisměru chodíme pouze pokud dokážeme svojí rychlostí překonat závratnou rychlost eskalátorů. Zároveň myslíme na riziko vyčerpání staminy během takové cesty.
6. Čím více spěcháme, tím více se řadíme vlevo a více lidí předbíháme. Tím také určujeme jakou rychlostí jsme následně ochotni po levé straně jít.
7. Jdeme-li po levé straně, tak se nesmíme zastavit, pokud jde někdo za námi.
8. Pokud se nám už nechce jít, musíme pokračovat dokud neobjevíme volné místo na pravé straně.
9. Jakmile se nám naopak znovu jít zachce, nejprve se rozhlédneme. Jako v autě. Poté teprve odbočujeme do levého rychlejšího pruhu.
10. Předbíhající lidi se snažíme nešikanovat a nestavíme jim zábrany do cesty.
11. Pokud někdo na levé straně stojí, vyzveme ho, aby postupoval a nezdržoval. U prvních třech žádostí se snažíme nepoužívat vulgarismy.
12. Nikam chodit nemusí, pokud před ním stojí další lidi.
13. Jsme-li nad věcí, nikam nespěcháme a žádné z pravidel nás nezajímá.

Dlouho mě tento fenomén koordinace neznámých lidí fascinuje. Předáváme si znalost používání eskalátorů po generace beze slov a bez formálního nařízení.