Jak se dostat z NE do PO


Název článku vám pravděpodobně evokuje přechod z neděle na pondělí. Pokud v něm spatřujete Nashovu rovnováhu a Pareto efektivní stav, tak se můžete v klidu považovat za ekonomicky zdeformované. Pro většinu lidí navíc neděle symbolizuje pohodlí, zatímco pondělí začátek pracovního procesu – tato podobnost s NE a PO snad ani nemůže být náhodná.[1] :-)
Původním záměrem bylo tedy psát o Nashově rovnováze (Nash equilibrium) a o Paretovské efektivitě (Pareto optimality). Oba termíny se používají v oblasti Teorie her. Nejznámější příkladem jejich využití je model vězňova dilematu. V něm vystupují dva potenciální vězni, kteří mohou každý svého kolegu prásknout nebo jeho vinu zamlčet. Ve chvíli, kdy jeden svého kolegu prozradí, výjde s menším trestem, než kdyby mlčel. Tento model předpovídá pravděpodobnost podražení jednoho vězně druhým. Každému se zde vyplatí svého partnera podrazit a ve výsledku jsou na tom oba špatně - taková situace představuje NE. Kdyby bývali dodrželi svůj závazek mlčení, dopadli by lépe, neboť by bylo složitější dokázat jejich vinu – tato hypotetická situace představuje PO.
Přestože je model pouze zjednodušená realita, může nám pomoci k pochopení určitých jevů. Do vězení se většina lidí nejspíš nechystá, a přesto si dovede každý představit nějakou situaci se stejnou podstatou. Jednou z nich může být například úvaha, jestli je dobré krást. Zjednodušeně se každému vyplatí krást oproti možnosti nekrást. Tím, že budou krást ostatní, se budeme mít ve finále všichni špatně. Výborně – pojďme se domluvit, že nebudeme krást a všechno bude fajn. Jak jenom přesvědčit každého jednotlivce, že jedinou krádeží může spustit spirálu zlodějských následovníků, že nakonec dopadne hůř než kdyby na začátku nekradl. Problém je, že reálně existuje spoustu lidí, kteří radši něco vytváří nežli kradou, a poté na nich mohou zloději parazitovat. Tito zloději se chovají racionálně, neboť se mají ve výsledku lépe, než kdyby nekradli.
Jako smysluplné řešení se jeví trestat lidi, kteří implicitní dohodu o nekradení porušují. Méně intuitivní strategie může být vůle hrát rovnoceně v duchu “jestli budeš krást, budu krást taky a oba špatně skončíme”.[2] Stejná situace jako u krádeže nastává při získávání různých privilegií. Bylo by fajn tedy kritizovat nejenom snadno viditelné přímé krádeže, ale také ty, které prochází celým státním aparátem. Pokud má někdo například dostat nesmyslnou dotaci, měli by jí dostat také všichni ostatní občané – poté by bylo také jasně vidět, jak je daná dotace nesmyslná, respektive škodlivá.
Zůstávat v NE je oproti PO pohodlné, ale devastující. Proto se také nejspíš vyvinul zvyk chození do práce, přestože se lidem občas nechce. O tom, že se jedná v prostředí sociálního státu spíš o zlozvyk než zvyk, snad někdy příště.
Vilfredo Pareto

John Nash




















________________

[1] Tuto podobu zkratek jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem si napsal tento název článku, ve kterém se tyto pojmy pokusím jednoduše vysvětlit.

[2] Podobné řešení navrhoval James Buchanan v článku: How can constitutions be designed so that politicians who seek to serve “public interest” can survive and prosper?



Článek vyšel původně na jina.blog.idnes.cz

Komentáře

Okomentovat